Zastav se 

Napsala Sabina Stenczelová

Je to skoro nemožné, že? Zastavit se. Udělat něco pro sebe. Dýchat, vnímat, opravdu vidět.

Když dnes vyslovíte slovo meditace, mnoho lidí se nad smyslem klidu ani nepozastaví – nebo se tomu rovnou vysměje. Proč? Protože pokud nejste 95 % času aktivní, produktivní, viditelní – v životě nebo na sociálních sítích – jste "divní". Společnost nás učí být neustále v pohybu. Ale kdo nás učí zastavit se?

Vědecké výzkumy potvrzují, že aktivace parasympatického nervového systému – tedy té části, která je zodpovědná za regeneraci a klid – dokáže tělo uvést zpět do rovnováhy. V ideálním případě pomáhá uzdravovat ty části organismu, které jsou dlouhodobě zatěžovány každodenním stresem.

Stres sám o sobě není nepřítel. Je nám prospěšný a pomáhá nám reagovat na výzvy. Pokud je však stresová část našeho mozku aktivována častěji než ta regenerační, může nám doslova otrávit život.

A tak vás zvu – posaďte se, připravte si kávu nebo čaj a pojďme na to.

Dnešní téma? Samozřejmě meditace.

Proč právě meditace?

Možná si představujete, že k opravdové meditaci potřebujete prostředí jako Buddha – sedět v tichu, obklopeni jezírkem plným leknínů, které se vznášejí na hladině a voní jako čerstvě rozkvetlé růže. Pokud takové místo nemáte, nezoufejte.

Ano, hluboká meditace si žádá čas a ideálně i klidné prostředí. To ale neznamená, že bez dokonalých podmínek nemá smysl začínat. Meditace není o exotické atmosféře. Je o návratu k sobě.

Pokud se chceme bavit o jejích skutečných přínosech, musíme nejprve pochopit jednu zásadní věc – pravidelnost. Jedno pondělní odhodlání na meditačním polštářku a následná pauza až do soboty vám pravděpodobně žádné výrazné zdravotní benefity nepřinese.

Stejně jako u pohybu nebo zdravé stravy, i tady platí, že malé kroky dělané pravidelně mají mnohem větší sílu než občasné nárazové nadšení. Meditace funguje tehdy, když se stane součástí vašeho rytmu – ne výjimkou, ale zvykem.

Sympatikus a parasympatikus

Jak velkou roli v našich životech hrají právě tyto dvě části našeho nervového systému? Už v několika článcích, které jsem zveřejnila, jsem se tomuto tématu krátce věnovala. Věřím ale, že tentokrát jej vysvětlím o něco podrobněji. Dnešní život nám – z pohledu historie, například pravěku – přináší mnoho stresových situací typu "boj, nebo uteč". Zatímco tehdy šlo o krátkodobou reakci, která nám zachránila život před nebezpečným zvířetem, dnes se do této fáze dostáváme několikrát denně. Někteří z nás možná stres neopouštějí téměř vůbec – doprovází je klidně 80 % času.

Sympatikus, tedy část autonomního nervového systému aktivující reakci "boj nebo útěk", je pak neustále v pohotovosti a téměř nemá pauzu. Z dlouhodobého hlediska to znamená zvýšené riziko zdravotních i psychických potíží – vyčerpání, úzkosti, problémy se spánkem či oslabení imunity.

V tomto ohledu je však parasympatikus náš skvělý spojenec. Je to systém, který dokáže tělo vrátit do rovnováhy, aktivovat klid, mír a hluboké uvolnění. Jenže toho nedosáhneme, pokud si vědomě nevyhradíme čas sami na sebe – chvíli, kdy se svět točí jen a pouze pro nás.

Možná znáte ten pocit – hladina, která neustále střídá vlnu za vlnou. Neklid, napětí, tlak. Poznáváte se? Tuto hladinu musíme vědomě nechat plynout a postupně utišit ta malá "tsunami", která v nás vyvolávají nepokoj.

Meditace je skvělý nástroj pro aktivaci parasympatiku právě díky své neuvěřitelné schopnosti znovu uklidnit organismus, který jede denně na plné obrátky. Je to čas, kdy si můžeš sednout sám do svého příjemného a tichého prostředí. Čas, kdy zavřeš oči. A ano – přijdou myšlenky. Neboj, nezmizí hned, ale postupně se začnou rovnat do úhledných šanonů.

Meditací myšlení nevypneš – určitě ne během prvních pár minut. Ale zkus to. Zavři oči, můžeš si pustit tichý podkres uklidňující hudby, třeba zvuky přírody – ta je magická. Myšlenky přicházejí a stejně rychle zase mizí, nahrazují je další. Pokud se zaposloucháš do jemné hudby nebo šumu větru, najednou se to stane. Najednou to utichne. Slyšíš to? Nic.

Možná ucítíš lehké mravenčení po těle nebo téměř pocit, že usínáš – a přesto si stále vědomě uvědomuješ svět kolem sebe, třeba i lehký vítr za oknem. A to je ono. Ten pocit klidu. U mě přichází přibližně po 15 až 20 minutách. Tvé tělo je nyní v hlubokém uvolnění, vnímáš jen dech a hladina se skutečně uklidní.

"Sedět v zazenu," řekl by Kodo Sawaki (viz. Zen je ta největší lež všech dob, Kodo Sawaki, 2003). Právě tato jednoduchost – pouhé bytí – je část, která je schopna léčit tělo zevnitř i zvenku.

Meditace není útěk od reality. Je to návrat k sobě. A právě tam začíná skutečné zklidnění.

Dechová cvičení

Pokud jsem vás nepřesvědčila začít s meditací, nebo si myslíte, že není ve vašich silách najít si každý den pár minut ticha, mám pro vás dobrou zprávu. Chytré hodinky dnes nosí téměř každý z nás – a nástroj, který výrazně prospívá našemu zdraví, máme doslova na zápěstí. Jaký? Dechové cvičení, které ve svých hodinkách s největší pravděpodobností najdete i vy.

Dechová cvičení patří mezi nejrychlejší a nejúčinnější způsoby, jak aktivovat parasympatikus a přivést tělo zpět do rovnováhy. A to i ve chvíli, kdy stojíte uprostřed dopravní kolony nebo čekáte na autobus.

Na dechových technikách je úžasné právě to, že nezaberou mnoho času, a přesto splní svůj účel. Stačí pár minut vědomého, pomalého nádechu a výdechu. Tělo dostane signál, že je v bezpečí. Srdeční tep se zpomalí, napětí poleví a mysl se začne zklidňovat.

Někdy opravdu nepotřebujeme hodinu ticha. Někdy stačí tři minuty vědomého dechu – a svět se hned zdá o něco klidnější.

Vědomý dech a dechová cvičení pomáhají aktivovat parasympatický nervový systém. Právě dech a jeho uvědomělé vnímání dokáže zklidnit napjatou mysl a přivést tělo zpět do rovnováhy.

Proces vědomého dýchání zároveň podporuje správné trávení. Hluboký a pomalý dech uvolňuje napětí v oblasti břicha, pomáhá harmonizovat činnost trávicí soustavy a může tak přispět ke zmírnění nadýmání či dalších zažívacích potíží. 

Když se tělo cítí v bezpečí a není pod tlakem stresu, může se plně věnovat regeneraci – a právě trávení je jedním z procesů, které na klidový režim reagují velmi citlivě. Někdy tedy stačí zpomalit dech, aby se postupně zklidnilo celé tělo.

Dechové techniky

Tento cyklus opakuješ několikrát po sobě, dokud nepocítíš, že se tělo postupně uklidňuje a dostává do harmonie. Pravidelnost a rytmus dechu dávají tělu jasný signál bezpečí, a právě to je klíčem ke zklidnění.

Můžeš také vyzkoušet techniku složeného nádechu. Nejprve se zhluboka nadechni přibližně na 3 sekundy, poté přidej ještě jeden kratší, rychlý nádech, kterým "doplníš" plíce do maxima. Následuje pomalý, dlouhý výdech, který je delší než oba předchozí nádechy dohromady.

Právě prodloužený výdech je klíčový – pomáhá aktivovat parasympatický nervový systém a vysílá tělu signál, že může zpomalit a uvolnit se. Tuto techniku můžeš zopakovat několikrát za sebou, ideálně 3–5 cyklů, a vnímat, jak se postupně mění napětí v těle i rytmus mysli. Jak jsem nedávno slyšela v jednom rozhovoru s naším českým MMA zápasníkem Jiřím Procházkou: dech je s tebou od chvíle, kdy ses narodil, a bude s tebou až do posledního dne tvého života.

Poslední věc, kterou bych ráda zdůraznila: můžete být člověkem, který medituje a vědomě pečuje o své zdraví. Můžete se v mnoha životních situacích zachovat klidně a s čistou myslí. Přesto jsme stále jen lidé – obyčejní lidé se svými cykly smutku a radosti, které společně tvoří přirozenou harmonii života.

Nic nemůže být stále dokonalé a nic těžkého netrvá věčně. Vše se proměňuje a právě v tom je rovnováha. To, že jste meditující člověk, neznamená, že musíte být neustále stoprocentní, milí, laskaví a dokonale nad věcí. Bohužel nežijeme ve světě, kde by bylo možné starosti jednoduše odsunout na později. Máme práci, rodiny, partnery, přátele, babičky i děti – a s nimi přicházejí radosti i těžké chvíle.

Meditace je jen klíč – nástroj, který nám pomáhá vrátit tělo i mysl do rovnováhy. Je oporou ve chvílích, kdy byste nejraději nemluvili se světem. Je to vaše klidné místo, které vám pomáhá zvládat složité pocity a myšlenky.